Obecní knihovna v Ratajích

Čtenářský spolek v Ratajích...

Rataje mají pozoruhodné dějiny. V 19. století se několikrát ocitly v centru pozornosti moravské veřejnosti.

Dva z ratajských občanů byli dokonce zvoleni do sněmů. Jan Kvasnička do selského sněmu v Brně a právník Viktorin Brázdil za Holešovsko do říšského sněmu ve Vídni. Po přenesení říšského sněmu do Kroměříže se Rataje staly cílem návštěv řady říšských poslanců. S oblibou sem zajížděl např. Karel Havlíček Borovský. 1 února 1849 Ratajští vypravili ke sněmu skvostnou delegaci v hanáckých krojích s holdovací listinou, kterou dal prezident Smolka přeložit do němčiny a 6. února  1849 přečíst celému sněmu.

Významnou roli v revolučních letech 1848-1849 sehráli v Ratajích bratři Brázdilové. Vypjaté národní vědomí nedokázala změnit ani léta perzekuce po potlačení revoluce a následná léta Bachova neoabsolutismu. Po uvolnění politických a společenských poměrů udělila obec Rataje 26. září 1861 čestné občanství říšským poslancům např. F. Palackému, F. L. Riegrovi, A. Pražákovi a dalším. Dále knězi O. Brázdilovi a dr. J. Kozánkovi za jejich působení ve prospěch našeho národa. Není tedy s podivem, že v té době vznikla myšlenka na založení čtenářského spolku. K 21. září 1862 jsou datovány ojedinělé, ručně psané „Stanovy knihovny Ratajské“ s celkem 11 stranami. Z toho vyplývá, že založení knihovny či čtenářského spolku  proběhlo ještě dříve, než bylo uzákoněno ze strany místodržitelství 13. dubna 1866. Stanovy vymezovaly účel knihovny, členství, způsob a dobu půjčování. Bylo také ustanoveno, že v čele knihovny je výbor sestávají z předsedy, místopředsedy, knihovníka a pěti „výborníků“ volených na jeden rok. Předsedou spolku byl zvolen Jan Vrtěl, knihovníkem Čeněk Lehkoživ. Že šlo o knihovnu živou a poměrně rozsáhlou ukazují i dva seznamy knih. Prvý seznam byl zřejmě pořízen ještě v počátečním období knihovny asi v letech 1864-1865 a druhý byl zřejmě doplněn v letech 1870-1871. První knihovník Lehkoživ rozdělil knihy do 18 oddílů označených velkými latinskými písmeny v abecedním pořádku(např. Básnictví, Dějepis, Jazykověda atd.). Základ knihovny vznikal především z darů místních obyvatel a jsou v něm uváděna díla od 30. let min. století. Druhý seznam byl pořízen někdy kolem roku 1900, neboť nejmladší datum vydaných knih je rok 1899. Tento seznam přebíral údaje prvého s tím rozdílem, že knihy byly už jen ve čtyřech skupinách(oddíl A – 76 knih, B – 62 sv., C – 297 sv., D – 46 sv.). Ratajská knihovna tak měla kolem roku 1900 přibližně 500 svazků knih a měla charakter obecní knihovny.

Vznik ratajské knihovny zapadal do celkového procesu národního uvědomění českého živlu na Moravě. Pozoruhodný byl ovšem její vznik v tak malé obci a relativně brzy po uvolnění politických poměrů. Společensky pokrokové Rataje měli i silné písmácké tradice, které se v obci dlouhodobě udržovaly. Nejstarší ratajská kronika – pamětní kniha obsahovala zápisky z let 1785 – 1840.  Kronika měla kolem 250 stran velkého formátu a dnes je nezvěstná. Na ni navazuje kronika z let 1841 – 1877, která je uložena v Okresním archivu. Díky tomu jsme poměrně podrobně informováni o událostech z výše uvedených let. Z velké části je zapsal Filip Sigmund (1812 – 1871) vzdělanec-samouk. V srpnu roku 1852 se pěšky vydal z Rataj přes Pešť, Sofii, Istanbul až do Jeruzaléma a nazpět přes Alexandrii, Terst a Vídeň. Do Rataj se vrátil na konci března 1853. O svém putování do Jeruzaléma napsal stylem-půvabnou knihu „Přes moře do Azie“, vydanou r.1860 u F. X. Škarnicla ve Skalici. Své dílo daroval také ratajské knihovně. Dnes je dostupné jen ve dvou exemplářích a to - jedna v knihovně Muzea Kroměřížska a druhá v Národní knihovně v Budapešti.  Byl také autorem řady popěvků a zlidovělých písní („Teče voda od Vyškova…“, nebo „Hleď, sedláče, pozor dát…“). Druhým písmákem v obci byl Jan Brázdil (syn rychtáře). Ten sestavil a zřejmě i vydal r.1871- Paměti obce Rataj od roku 1220 až do roku 1836 (výtisk se Z. Fišerovi – autorovi článku, nepodařilo v žádné naší knihovně nalézt. Zřejmě byl celý přepsán do Ratajské kroniky na str. 76-97).

Je tedy vidno, že podmínky pro předčasný vznik čtenářského spolku v Ratajích byly nanejvýš příznivé. Čtenářský spolek v Ratajích, úředně doložený  v dubnu 1866 existoval již o plné čtyři roky dříve, tedy v září 1862. I když obecní dokumenty činnost knihovny nezachycují, tak ve vzpomínkách starších ratajských občanů byla. Např. Josef Šamánek (nar. kolem r. 1865), který roku 1919 zaznamenal, že v letech 1862-1870 v Ratajích působil čtenářský spolek. Dále bylo zaznamenáno, že pan farář Vašek měl obrovskou knihovnu, že všechny knihy nečetl, ale mnohé kupoval, aby tisk podporoval. Obecní knihovna tehdy nebyla a Čtenářský spolek půjčoval jen svým členům, kteří mezi sebe žádného jiného nechtěli. Proto drobnější lidé si chodili půjčovat knihy na faru.

Z širšího, moravského pohledu se Rataje staly vůbec prvou vesnicí, kde byl kulturní-čtenářský spolek po vydání Říjnového diplomu roku 1861 založen. (Říjnový diplom – přesun části moci z rukou císaře a nejvyšších špiček státního aparátu do kompetence znovu obnovených zemských sněmů) Tuto skutečnost ani nijak neovlivňuje fakt, že úředně byl čtenářský spolek legalizován až v roce 1866.

V Ratajích vznik epigram Karla Havlíčka Borovského na Hanáky...

Hanák, velké Hanák

ztěžka vykračuje

jednó nohó drohó

k předu postrkuje.

Čerpáno z regionální literatury Knihovny Kroměřížska: www.knihkm.cz